Home

V šestých třídách si právě povídáme o starověkém Římu. Abychom si více přiblížili římské zvyky, uspořádali jsme malou římskou hostinu. Při ní jsme si předčítali povídky, jež vytvořili naši žáci. Všechny povídky se moc povedly. Stejně jako dobroty, které si žáci připravili a přinesli. Moc všem děkuji za příjemné hodiny historie. A aby nebyli ostatní ochuzeni, tak přikládám jednu povídku od Verči Kocourkové o dobytí Kartága.

Dobytí Kartága

Julius vstoupil do svého stanu a unaveně odložil svou přilbici s chocholem. Ve stejný okamžik k němu přistoupil jeho oddaný sluha Maximus a začal mu z nohou sundávat náholenice. „Nějaké nové zprávy, Maxime?“ „Ne můj pane, před hodinou se vrátil posel, ale žádné nové zprávy o Vaší rodině nepřinesl.“

Julius odložil své brnění, a to už mu Maximus podával číši s vínem se slovy: „Je mi to líto, pane.“ Žijí ještě, pomyslel si Julius. Jak dlouho jsem je neviděl... Měsíc nebo dva? Jeho myšlenky přerušil opět Maximus. „Můj pane, generál si Vás žádá, abyste přišel za ním do domu.“

Julius ztěžka vstal a vyrazil. Na velkém stole ležela mapa Kartága a okolí. Generál na ní ukazoval jednotlivá místa a rozděloval úkoly. „Obklíčíme celé Kartágo a vypálíme ho.“ Při tom prstem obkreslil celou mapu města. „Než to ale uděláme, zajmeme všechny otroky a pobereme vše, co by mohlo mít nějakou cenu.“ Podíval se na Julia a řekl: „To bude tvůj úkol, Julie. Budeš velet dvěma legiím, rozuměl jsi?“ Julius kývl hlavou, otočil se a šel zpět do svého stanu. Cestou se v myšlenkách opět vracel ke své rodině. Kde asi mohou být? Žijí ještě? Jak je to už dávno, kdy s nimi naposledy byl, než odešli na loď, kterou přepadli a potopili Punové. Těžko se mu ten den ulehalo ke spánku, stejně jako i dny předtím.

Další den vyrazili. Vylodili se v přístavu a začal boj. Julius se svými muži přiváděli otroky na lodě, kde je zavírali do podpalubí, které sloužilo jako vězení. Postupně prohledávali další a další domy, občas někoho našli ve skříni nebo v truhle. Všude se ozýval křik žen a dětí volajících o pomoc.

Boj se stupňoval a bojovalo se už na každém rohu. Juliův úkol se stával stále těžší. S deseti vojáky vběhl do dalšího domu. Byl to velký a bohatě zdobený dům s mnoha místnostmi. Postupně je procházeli a v prostoru za kuchyní našli ženu nesoucí malé dítě. Julius zůstal stát jako opařený. Do očí se mu vehnaly slzy, vrhl se k nim a objal je – svou ženu Euridiku a dcerku Julii.

Vyšli zadním vchodem do užší uličky mezi domy. Skrývali se za vozy a čekali, kdy bude ta pravá chvíle nastoupit na loď. Po nalodění přikázal Julius svým vojákům, ať hlídají Euridiku a Julii.

Ostatním vojákům vydal rozkaz, aby se co nejrychleji vrátili na lodě. Jakmile se tak stalo, vypluli. Z dálky šel vidět šířící se oheň. Kartágo spálili až do základů.

Julius se svou rodinou přijeli do Říma, kde je čekala velká oslava. Julius byl rád, že opět vidí celou svou rodinu.

Veronika Kocourková, 6.B

Pár fotek zde.

Břetislav Holesz