Home

Na neděli 8. října si EKO klub „ S rozumem do přírody“, který působí na naší škole, naplánoval výlet na Gírovou a Hrčavu.

Z původně přihlášených osmi dětí dorazili na místo srazu dva odvážlivci, které nezastavila ani nepříznivá předpověď počasí. Absolventi, kteří se chtěli přidat, nakonec taky nedorazili. Ale jestli si myslíte, že jsme výlet zrušili, tak to tedy ne!! Na výlet jsme se těšili a hodlali si ho užít.

Naše „Bondovka“, to byla jedna výzva za druhou ☺, ale vždycky je to o tom, jak se k věcem postavíte. My jsme všechno brali s úsměvem a dobrou náladou, proto jsme si užili každou minutu. A jak to bylo?

V neohroženém počtu čtyř osob-dva dospělí a dvě děti jsme si nechali před nosem ujet vlak, protože jsme spoléhali na rozhlas v čekárně (který nebyl slyšet) a nehlídali tak úplně hodiny. Všichni jsme se tomu zasmáli a počkali si na další. V mezičase jsme probrali spoooooustu témat a dozvěděli se o sobě zase něco nového. A protože všechno se děje tak jak má, když jsme konečně seděli ve vlaku, spustil se neskutečný déšť a přešel ve mžení až ve chvíli, kdy jsme vystoupili. Na Studeničný jsme se brodili tak trochu potůčky bahna a vody, někteří z nás si užili „ přímý kontakt s matičkou zemí“, prolézali jsme bludištěm spadaných stromů, které ještě nestihli zcela odklidit po nedávné vichřici a přidali si jako dobrodruzi. Po svačině  jsme pokračovali k Chatě Gírová. Mžení přešlo v mlhu a cesta byla pohodlnější. Viděli jsme nádherného mloka- místního obyvatele lesa. Víte, že jejich skvrny jsou jedinečné, podobně jako lidské otisky prstů? K Chatě Gírová jsme dorazili v poledne, a to je čas na oběd. Zelňačka ve vyhřáté chatě voněla tak, že i sluníčko vylezlo zpoza mraků a svítilo nám na cestu krásně a hřejivě po celý zbytek dne. Stihli jsme se i usušit.                               

Dalším cílem byla Hrčava, místo česko-polsko-slovenského trojmezí… Trojmezí Hrčava - Jaworzynka - Čierne  je trojmezí (společný bod) státních hranic České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky, a tak jsme při cestě na Hrčavu viděli spoustu hraničních kamenů s písmeny zemí a značky určující státní hranici. Šli jsme kolem staré celnice a díky krásnému počasí, které nás odměnilo za výdrž, jsme viděli široko daleko. V Hrčavě jsme se vydali z prudkého kopce pod nový dálniční most přes údolí a za odměnu, že jsme se stejnou cestou „vyškrábali“ zpět, zašli jsme ještě před odjezdem autobusu na venkovní posezení místní velmi útulné restaurace na něco dobrého jako tečku za krásným výletem. Autobusem jsme se dopravili do Návsí, kde nás čekala další „výzva“…náš vlak měl zpoždění ☺, a tak hrozilo, že nestihneme navazující spoj v Českém Těšíně. Ale všechno je o lidech a my jsme narazili na úžasného pana průvodčího, který při kontrole jízdenek zjistil, kam jedeme a hned kontaktoval dispečera, aby na nás vlak počkal. To všechno s úsměvem a milým jednáním. Vlak jsme stihli, domů přijeli v pořádku a s výbornou náladou. Už suší, trošku špinaví, ale moc spokojení, plní zážitků a jisti si tím, že už teď se těšíme na další společný výlet. A jestli chcete vidět, jak jsme se měli a co jsme viděli, podívejte se na fotky v naší fotogalerii.

Děkuji dětem, že nejsou z cukru a umí být dětmi, rodičům, že je k tomu vedou a své milé kolegyni Zdeničce za doprovod a skvělou náladu.

Foto z akce ZDE

Monika Vaňková